Zpověď jako komodita
Drtivá většina lidí u nás se nehlásí k náboženské víře. Přesto má mnoho lidí tendenci stavět se do role kněze a držet zpovědní tajemství. Tuto výsadu však mají jen skuteční kněží, jinak se tomu říká spoluvina. I samotná zpověď se řídí dobrými zvyklostmi, viz. Wikipedie: "Vyzná-li penitent ve zpovědi některý těžký zločin, zpovědník jej obvykle vyzve, aby se v rámci pokání k zločinu doznal; teprve tehdy (nebo s touto podmínkou) mu obvykle udělí rozhřešení." Ale udělá to někdo ze samozvaných kněží? Spíš ne.
Ve finále se tak potkáváte s lidmi, kteří ví, že vám někdo ubližuje, ale neřeknou to. Proč? Prý právě proto, aby vám neublížili. Jenže jakmile pominou okolnosti pro to vše utajovat a věc se provalí, už to není zrada jednoho, ale dvou! A to je ještě horší!
Bylo by fajn žít ve světě za růžovými brýlemi, ale tak to není. Realita je krutá a je třeba stát na zemi. A právě přátelé by měli být těmi, kteří nám korigují barvy reality.
Je smutné a k pláči, když se člověk dělí o všechny informace a znalosti které má, ale přesto se mu to nedostává zpátky.